Distanční vzdělávání v době post-pandemické: Jak se české školství adaptuje na novou realitu?
Distanční vzdělávání zažilo v Česku během pandemie covidu-19 bezprecedentní rozmach a stalo se nejen překlenovacím řešením v době restrikcí, ale i akcelerátorem digitalizace tuzemského školství. Otázkou zůstává, jak se tento trend proměnil v aktuální post-pandemické éře a jak na nové výzvy reaguje české vzdělávací prostředí.
Pandemická zkušenost jako katalyzátor změny
Roky 2020 a 2021 postavily učitele, žáky i rodiče před nutnost rychle osvojit vzdálené formy výuky. Navzdory počátečním obtížím přinesla nucená digitalizace značné množství inovací − od plošného využívání videokonferencí, online testování až po vznik nových digitálních vzdělávacích platforem. Pandemie zároveň odhalila disproporce v přístupu k technologiím a nutnost modernizace školní infrastruktury.
Jak vypadá současná situace?
Po návratu žáků do tříd většina škol zůstala u prezenčního vyučování, ovšem zkušenosti s online výukou se ukázaly být inspirativní pro další inovace. Výrazně vzrostl zájem o tzv. blended learning – kombinaci prezenční a distanční výuky, kterou dnes integrují zejména střední odborné školy, jazykové školy či instituce dalšího vzdělávání dospělých. Důraz je kladen na samostatnou práci, která bývá doprovázena digitálními materiály, videopřednáškami nebo online konzultacemi.
Výrazné posuny jsou patrné také v oblasti profesního a rekvalifikačního vzdělávání. Organizace, jako například Evropská akademie vzdělávání, přizpůsobily studijní programy (například profesní kvalifikace nebo DPS) distančním či kombinovaným formátům. Studenti oceňují, že mohou studium skloubit s pracovními a rodinnými povinnostmi, zároveň mají přístup k online učebnicím, video lekcím i individuálním konzultacím.
Podpora a překážky
Po dvouletém intenzivním testování distančních metod došlo ke zkvalitnění digitálních materiálů i zpětné vazby v různých oborech. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR podporuje digitalizaci školství prostřednictvím grantových programů a kurikulární reformy, která klade důraz na rozvoj digitálních kompetencí. Významně roste také počet škol, které zavádějí hybridní výuku, samostatné on-line moduly nebo studentské digitální portfolia.
Vzdělávací realita však nadále čelí výzvám − nedostatečné technické zázemí některých škol, proměnlivá digitální gramotnost učitelů či chybějící metodické vedení ohledně moderní didaktiky jsou stále diskutovanými tématy.
Budoucnost patří flexibilitě a individualizovanému přístupu
Experti i samotní účastníci vzdělávacího procesu se shodují, že distanční a kombinované formy studia mají v českém školství trvalé místo. Největší benefity spatřují ve flexibilitě, možnosti personalizace vzdělávací cesty i v lepších podmínkách pro celoživotní učení. Moderní instituce, jako EAV, proto pokračují v rozvoji on-line nástrojů, videopřednášek a přístupných studijních materiálů, čímž podporují vlastní tempo studia a individuální potřeby studentů.
Distanční vzdělávání už není jen nouzovým řešením, ale pevnou součástí současného školství. Klíčovým úkolem do budoucna bude prohlubování digitálních kompetencí učitelů i žáků, budování kvalitní infrastruktury a vytváření inovativních učebních materiálů napříč všemi vzdělávacími úrovněmi. To vše s jasným cílem – aby mohl každý student v Česku těžit z výhod moderního a dostupného vzdělávání, ať už sedí v lavici, nebo u obrazovky doma.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)