Inkluzivní vzdělávání představuje koncept, jehož cílem je umožnit všem dětem bez rozdílu plnohodnotně se účastnit vzdělávacího procesu. Vychází z myšlenky rovnosti, respektu k diverzitě a společenské odpovědnosti. Inkluze ve školství znamená, že děti s různými vzdělávacími potřebami – například žáci se zdravotním postižením, sociálním znevýhodněním nebo odlišným mateřským jazykem – nejsou vyčleňovány do speciálních škol či tříd, ale jsou součástí hlavního vzdělávacího proudu. Učitelé i další pracovníci školy jsou povinni vhodně upravit metody a prostředí tak, aby každý žák měl možnost co nejlépe rozvinout svůj potenciál.
Za tímto účelem se uplatňují různé pedagogické strategie, individuální vzdělávací plány, asistenti pedagoga či speciální pomůcky a technologie. Důraz je kladen na týmovou spolupráci – kromě učitelů do procesu často vstupují speciální pedagogové, psychologové či logopedi. Velký význam se přikládá také vytváření podpůrného a respektujícího prostředí, které eliminuje předsudky a podporuje přijetí rozmanitosti. Inkluzivní vzdělávání neznamená pouze fyzickou přítomnost žáka ve třídě, ale skutečné zapojení do kolektivu, získávání sociálních dovedností a budování pozitivního vztahu k učení.
Výzkumy jednoznačně ukazují, že inkluzivní prostředí přináší benefity nejen žákům s nějakou formou znevýhodnění, ale i jejich intaktním spolužákům, kteří se učí toleranci, empatii a týmové spolupráci. Současně však inkluze klade zvýšené nároky na přípravu pedagogů, materiální vybavení škol a celkové nastavení systému. Úspěšná implementace inkluzivního vzdělávání je proto nejen pedagogickou, ale i společenskou výzvou, která předpokládá mezioborovou spolupráci a dostatečnou podporu ze strany státu i široké veřejnosti. Inkluzivní vzdělávání je tak v současnosti vnímáno jako cesta ke spravedlivější a otevřenější společnosti.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)