Montessori metoda představuje alternativní pedagogický přístup, který vznikl na počátku 20. století zásluhou italské lékařky a pedagožky Marie Montessori. Tato metoda je založena na respektu k dítěti jako samostatné a jedinečné osobnosti a její hlavní filozofií je podpora přirozeného vývoje dítěte prostřednictvím svobodného výběru činností v podnětně připraveném prostředí. Montessori klade důraz na individuální tempo učení, podporuje spontaneitu a samostatnost a považuje chybu nikoli za selhání, ale za přirozenou součást procesu učení.
V praxi se Montessori metoda vyznačuje specificky navrženým prostředím – tzv. „připraveným prostředím“, kde jsou dětem volně dostupné různé pomůcky, které stimulují jejich smyslový, intelektuální i sociální rozvoj. Děti si samy vybírají aktivity podle svých zájmů a potřeb, přičemž učitel zde plní spíše roli průvodce či facilitátora, nikoli autora výuky. Pomůcky jsou navrženy tak, aby byly samokontrolní, což znamená, že dítě může samo zjistit a opravit vlastní chybu bez zásahu dospělého. To napomáhá rozvíjení kritického myšlení, sebeúcty, zodpovědnosti a celoživotní lásky k učení.
Vědecké studie potvrzují přínosy Montessori metody zejména v oblasti rozvoje samostatnosti, sociálních dovedností, motivace a akademických výsledků. Výzkumy například ukazují, že děti vedené touto metodou prokazují lepší výsledky ve čtení, matematice či řešení problémů a bývají tvůrčí a spolupracující. Montessori metoda je tak uznávána nejen jako alternativní přístup k předškolnímu a primárnímu vzdělávání, ale její principy jsou uplatňovány i v péči o seniory či osoby s hendikepem, kde přinášejí pozitivní efekty na kvalitu života, nezávislost a vnitřní motivaci jedince.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)