Co má dítě po několika hodinách vyučování skutečně potřebovat? Další organizovaný program, příležitost k volné hře, nebo především čas na odpočinek? Školní družina stojí přesně na tomto pomezí. Je součástí školy, ale neměla by být pokračováním vyučování. Je místem, kde se děti mohou věnovat zájmům, pohybu, hře i vztahům – a právě v tom spočívá její pedagogická hodnota.
Když zazvoní na konci poslední vyučovací hodiny, pro většinu dětí školní den ještě nekončí. Čeká je družina, někdy na dvě hodiny, jindy až do pozdního odpoledne. Z pohledu rodičů jde často o důležitou službu, která umožňuje skloubit školní docházku s pracovními povinnostmi. Z pohledu dítěte ale jde o několik dalších hodin strávených v kolektivu, tentokrát už mimo samotnou výuku. Právě proto je důležité se ptát, jakou roli má školní družina vlastně plnit.
Není to další vyučování
Školní družina má v českém vzdělávacím systému poměrně jasně vymezené místo. Podle vyhlášky č. 74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávání, může zájmové vzdělávání zahrnovat pravidelnou i příležitostnou zájmovou, výchovnou, rekreační nebo vzdělávací činnost, ale také prostor pro spontánní aktivity či individuální práci. To je důležitý rozdíl oproti vyučování.
Družina nemá být „druhou směnou školy“, ve které děti po skončení vyučování pokračují v dalším plnění úkolů a řízených aktivit. Její hodnota může být právě v tom, že nabízí jiný typ činnosti a jiný rytmus dne. Také samotné Ministerstvo školství popisuje zájmové vzdělávání jako součást vzdělávacího systému, která propojuje formální školní výuku s učením v jiných formách a vytváří prostor pro rozvoj dovedností, hodnot a kompetencí. To ovšem neznamená, že každá minuta v družině musí být využita.
Po škole může dítě potřebovat hlavně vydechnout
Jednou z největších výzev školní družiny je tak právě hledání rovnováhy mezi řízeným programem a skutečným volným časem. Dítě přichází do družiny po několika hodinách soustředění, plnění úkolů, přesunů a sociální interakce. Další aktivita proto nemusí být vždy tím, co potřebuje. Někdy potřebuje běhat venku. Jindy si kreslit. Sednout si s kamarádem a povídat si. Stavět z kostek. Číst si. Nebo jednoduše chvíli nic nedělat.
Právě možnost spontánní činnosti není v systému zájmového vzdělávání nějakým přežitkem. Vyhláška ji výslovně uvádí mezi formami, kterými se zájmové vzdělávání uskutečňuje.
Pro dospělého může být těžké přijmout, že „nicnedělání“ může být součástí kvalitně stráveného odpoledne. Pro dítě však může být prostor bez předem daného programu důležitý pro regeneraci i pro vlastní iniciativu.
Hra není ztracený čas
Ve školním prostředí bývá hra někdy vnímána jako odměna po splnění „důležitějších“ činností. Ve školní družině ale může mít mnohem zásadnější význam. Při společné hře se děti učí domlouvat pravidla, čekat, vyjednávat, řešit konflikty a přijímat, že někdy nevyhrají. Učí se také samostatnosti: vybírají si, co chtějí dělat, s kým a jakým způsobem.
Česká školní inspekce ve svých hodnoceních školních družin opakovaně sleduje například prostor pro spontánní aktivity, odpočinkové a rekreační činnosti, rozvoj sociálních kompetencí, samostatnosti nebo schopnosti spolupracovat. V jedné z inspekčních zpráv například hodnotila jako pozitivní, že děti měly prostor pro fantazii, tvořivost, seberealizaci a vlastní názor a že byly vedeny ke spolupráci a vzájemné toleranci. To ukazuje, že kvalitu družiny nelze měřit pouze počtem kroužků nebo množstvím připravených aktivit.
Kvalitní družina nemusí být ta nejrušnější
Představa dobré družiny může někdy sklouzávat k představě pestrého programu: každý den jiná aktivita, výtvarná dílna, sport, soutěž, projekt, výlet. Pestrý program může být bezpochyby přínosný. Neměl by však být cílem sám o sobě. Důležitější je, zda odpovídá věku dětí, jejich aktuálním potřebám a možnostem konkrétní skupiny.
Jinou situaci řeší vychovatelka s prvňáky po náročném dopoledni a jinou skupina starších dětí, které chtějí po vyučování především ven. Dobře nastavená družina proto potřebuje určitý řád, ale zároveň i dostatek flexibility.
Česká školní inspekce v hodnocení konkrétních družin sleduje mimo jiné to, zda jsou vyváženě zastoupeny odpočinkové, rekreační a zájmové činnosti a zda odpovídají potřebám dětí. Nejde tedy o otázku, zda má být družina organizovaná, nebo volná. Jde o rozumnou kombinaci obojího.
Vychovatel není jen člověk, který děti hlídá
Z tohoto pohledu se mění také pohled na práci vychovatele či vychovatelky. Vychovatel není pouze osoba, která dohlíží na bezpečnost dětí do doby, než si je vyzvednou rodiče. Pracuje se skupinovou dynamikou, vztahy mezi dětmi, konflikty, pravidly i individuálními potřebami jednotlivých žáků. A právě proto může být škoda, když se práce školní družiny vnímá jako méně významná část života školy.
Důležitou roli hraje také prostředí, ve kterém družina funguje. Vhodně uspořádaný prostor může dětem nabídnout různá místa pro hru, rozhovor, odpočinek i další aktivity. Pokud je místnost rozdělena například do menších herních koutů, děti mohou přirozeně střídat činnosti podle svých potřeb a zájmů a zároveň si najít prostor pro klidnější aktivity.
A co domácí úkoly?
Právě domácí úkoly dobře ukazují napětí mezi očekáváním rodičů a smyslem družiny. Pro některé rodiče je praktické, pokud dítě stihne část domácí přípravy ještě před odchodem domů. Zároveň ale není vhodné automaticky proměnit družinu v prostor pro pokračování školních povinností.
Příprava na vyučování je podle vyhlášky jednou z možných součástí zájmového vzdělávání. Neměla by však zastínit ostatní funkce družiny – tedy odpočinek či zájmové a spontánní činnosti. Otázkou proto není jen „budou děti dělat úkoly?“, ale především kdy, za jakých podmínek a jak velký prostor jim vedle toho zůstane pro vlastní volbu a odpočinek.
Družina jako místo, kde se dítě učí být s ostatními
Možná nejméně viditelnou, ale velmi důležitou funkcí družiny je sociální učení. Ve třídě mají děti učební cíle, pravidla a poměrně jasně strukturovaný čas. V družině se vztahy odehrávají v jiném režimu. Děti spolu tráví až několik hodin, vytvářejí si vlastní hry, řeší spory a učí se fungovat ve skupině.
Prostor družiny tak může být důležitý i pro děti, kterým se ve vyučování příliš nedaří. Mohou v něm zažít jiný typ úspěchu – například při sportu, výtvarné činnosti, stavění, komunikaci nebo při pomoci spolužákovi. I to je důvod, proč by rozvoj dítěte ve školní družině neměl být chápán pouze jako další forma učení.
Co tedy od dobré družiny očekávat?
Možná není nutné hledat jednu univerzální odpověď. Dobrá školní družina může vypadat na každé škole trochu jinak. Měla by však podle dostupných pedagogických a inspekčních pohledů dokázat kombinovat několik základních prvků: bezpečí, odpočinek, pohyb, hru, spontánní činnost, zájmové aktivity, vztahy a přiměřenou míru řízení.
Pro rodiče může být užitečné sledovat nejen to, jaké kroužky družina nabízí, ale také zda se jejich dítě cítí bezpečně, má možnost volby, chodí pravidelně ven, má prostor pro klid a zda vychovatelé znají děti jako jednotlivce.
Pro vedení školy je zase důležitá otázka, zda družina není vnímána pouze jako organizační služba, která jen pokryje čas do vyzvednutí dítěte. Má vlastní pedagogický smysl a měla by být přirozenou součástí kultury školy.
A pro samotné vychovatele možná stojí za to připomínat si jednoduchou věc: smyslem odpoledne není děti co nejvíce zaměstnat. Smyslem je vytvořit prostředí, ve kterém mohou po školním dni bezpečně odpočívat, být spolu, hrát si, objevovat své zájmy a postupně získávat větší samostatnost.
Školní družina tedy nemusí být ani čekárnou na rodiče, ani další učebnou. Je něčím mezi tím – a právě její odlišnost od vyučování může být její největší předností.
iDZ Praha, Z domova
Zdroj: Pražské školy