Bloomova taxonomie: Struktura a význam v oblasti vzdělávání
Bloomova taxonomie je systematicky uspořádaný model, který byl vytvořen americkým psychologem Benjaminem Bloomem a jeho kolegy v roce 1956 s cílem klasifikovat různé úrovně kognitivních dovedností, které studenti využívají při učení. Tato taxonomie rozděluje myšlenkové procesy do šesti hierarchicky uspořádaných kategorií: znalost, porozumění, aplikace, analýza, syntéza a hodnocení. Každá z těchto kategorií představuje jinou úroveň náročnosti myšlení; například „znalost“ znamená pouhé zapamatování faktů, zatímco „hodnocení“ vyžaduje schopnost hodnotit informace a formulovat vlastní soudy na základě kritérií.
Vzdělávací význam Bloomovy taxonomie spočívá v tom, že poskytuje učitelům, školitelům i tvůrcům kurikula nástroj pro efektivní plánování výuky a navrhování vzdělávacích cílů. Díky jasnému rozlišení jednotlivých úrovní myšlení je možné lépe diagnostikovat, na jaké kognitivní úrovni se studenti aktuálně nacházejí, a směřovat k vyšším, komplexnějším úkolům. Například zatímco začínající žák si musí nejdříve osvojit základní pojmy a fakta (znalost a porozumění), pokročilejší student je schopen získané vědomosti aktivně aplikovat v nových situacích, analyzovat je, syntetizovat různé informace a nakonec i hodnotit jejich význam.
V roce 2001 byla tato taxonomie revidována Lorinem Andersonem a Davidem Krathewolem. Kategorie byly přeformulovány do aktivních sloves: zapamatování, porozumění, aplikace, analýza, syntéza (nyní tvorba) a hodnocení, přičemž „tvorba“ byla postavena na nejvyšší úroveň. Tato aktualizace odráží modernější pohled na myšlenkové procesy a širší uplatnění ve vzdělávací praxi. Bloomova taxonomie se stala univerzálním rámcem nejen v tradičním školním prostředí, ale také v oblasti firemního školení, při e-learningu i v dalších kontextech, kde je cílem rozvoj komplexního myšlení a hlubokého učení.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)