Inkluzivní vzdělávání představuje přístup k organizaci školního systému i samotné výuce, který usiluje o zapojení všech žáků bez ohledu na jejich individuální rozdíly, schopnosti, znevýhodnění či odlišné potřeby. Základním východiskem inkluze je přesvědčení, že každý žák má právo na kvalitní vzdělávání ve společném kolektivu, kde je zároveň respektována jeho jedinečnost a jsou mu poskytnuty vhodné podpůrné prostředky a podmínky. Tento koncept se tak staví proti segregaci, při níž jsou například žáci se speciálními vzdělávacími potřebami vyčleňováni do samostatných tříd či škol.
Zásady inkluzivního vzdělávání vycházejí ze základních lidských práv a z principu rovnosti příležitostí. Inkluzivní škola se snaží vytvářet bezpečné, přátelské a motivující prostředí, které umožňuje každému žákovi dosáhnout svého maximálního potenciálu. V centrech pozornosti je diferencovaná výuka, spolupráce mezi pedagogy, asistent pedagoga a zapojení širší komunity, včetně rodičů. Klíčovou roli hrají také například poradenská zařízení, která pomáhají pedagogům i žákům překonávat překážky ve vzdělávacím procesu. Nedílnou součástí inkluzivního vzdělávání je také důraz na rozvoj sociálních a komunikačních dovedností u všech žáků, což napomáhá prevenci sociální izolace a podporuje vzájemný respekt.
Studie průběžně potvrzují, že inkluzivní vzdělávání přináší benefity nejen žákům se speciálními vzdělávacími potřebami, ale i jejich intaktním spolužákům. Dochází ke zlepšování atmosféry ve třídě, rozšiřování hodnot tolerance, empatie a spolupráce. Přesto je implementace inkluzivních principů do praxe spojena s řadou výzev, například v oblasti financování, odborné přípravy pedagogů, dostupnosti podpůrných opatření nebo všeobecné informovanosti. Systémové změny proto musí být promyšlené, dlouhodobé a podporované širokou veřejností i státem. Kvalitně realizovaná inkluzivní škola může být důležitým pilířem otevřené, solidární a vzdělané společnosti.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)