Inkluzivní vzdělávání představuje přístup ve školství, který si klade za cíl zajistit rovné příležitosti všem žákům bez ohledu na jejich individuální potřeby, schopnosti, sociální nebo kulturní zázemí. Jeho základní filozofií je přesvědčení, že každé dítě má právo být součástí běžného vzdělávacího prostředí a těžit z něj jak po stránce akademické, tak sociální. Inkluze tímto způsobem odmítá segregaci a podporuje respekt k rozmanitosti nejen mezi žáky se speciálními vzdělávacími potřebami (například děti s postižením, mimořádně nadané, cizinci či žáci ze znevýhodněného prostředí), ale i mezi jejich intaktními vrstevníky.
Realizace inkluzivního vzdělávání vyžaduje systémové změny na úrovni vzdělávacích politik, školní kultury i samotné pedagogické praxe. Podpora inkluze zahrnuje především úpravu kurikula, různorodé výukové strategie, využívání asistenčních technologií a poskytování individuální či skupinové podpory přímo ve třídě. Klíčovým prvkem je také další vzdělávání pedagogů v oblasti práce s heterogenní skupinou žáků, spolupráce strany školních psychologů, asistentů pedagoga a dalších podpůrných profesí. Školní prostředí by mělo být fyzicky, jazykově i sociálně přístupné a bezpečné pro všechny zúčastněné.
Výhody inkluzivního vzdělávání se projevují na několika úrovních. Pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami znamená zapojení do běžné třídy zvýšení šancí na rozvoj sociálních a komunikačních dovedností i na pozdější uplatnění ve společnosti. Intaktní žáci zase získávají zkušenosti s odlišnostmi, učí se toleranci, empatii i schopnosti spolupráce. Dlouhodobě inkluze přispívá k redukci předsudků ve společnosti, podporuje rovnost, a napomáhá budování otevřenější a více spravedlivé komunity. Přesto však zůstává výzvou sladit rozdílné potřeby v rámci jedné třídy, což klade vysoké nároky na školní personál a vyžaduje systematickou podporu ze strany státu a společnosti.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)