Kompetence: Vědecké pojednání a vysvětlení
Kompetence představuje souhrn znalostí, dovedností, postojů a dalších způsobilostí, které jedinec uplatňuje při řešení profesních, studijních či životních úkolů. Tento termín pochází z latinského „competentia“ a v současné vědecké terminologii označuje schopnost efektivně využívat své vědomosti, praktické zkušenosti i osobnostní předpoklady v konkrétních situacích. Kompetence není pouze mechanickým zvládnutím činností; zahrnuje také schopnost reflexe, adaptace a tvořivého přístupu k problémům.
Rozlišujeme několik druhů kompetencí. Klíčové kompetence, popsané například v dokumentech EU či v rámci Rámcového vzdělávacího programu ČR, zahrnují komunikativní, sociální a personální, občanské, pracovní či digitální způsobilosti. Dalším významným pojmem je odborná (profesní) kompetence, která je spojena se specifickou pracovní oblastí nebo profesí a vyžaduje hlubší odborné znalosti a dovednosti. V pedagogickém kontextu se klade důraz i na učitelské kompetence, tedy soubor schopností nezbytných pro efektivní vyučování, například schopnost motivovat žáky, používat vhodné didaktické metody nebo vytvářet podnětné klimatické prostředí.
Význam kompetencí v současné společnosti stoupá, a to zejména s ohledem na rychlý rozvoj technologií a strukturální změny na trhu práce. Tradiční pojetí výuky a vzdělávání, orientované především na předávání izolovaných vědomostí, je přehodnocováno ve prospěch kompetenčního pojetí, které klade důraz na komplexní připravenost jedince pro řešení reálných životních situací. Kompetence tak představují klíčový předpoklad celoživotního učení a adaptability jednotlivce — schopnosti nezbytné pro úspěšné uplatnění nejen v profesním, ale i v osobním a občanském životě.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)