Montessori pedagogika je alternativní vzdělávací metoda, kterou na počátku 20. století vyvinula italská lékařka a pedagožka Maria Montessori. Tento přístup vychází z vědeckého pozorování dětí a usiluje o maximální podporu jejich přirozeného rozvoje. Hlavním principem Montessori pedagogiky je respektování individuálních potřeb, zájmů a tempa každého dítěte, což napomáhá rozvoji jejich samostatnosti, kreativity i odpovědnosti za vlastní učení.
Výuka v Montessori školách probíhá v připraveném prostředí, které je promyšlené tak, aby dítě podněcovalo k aktivitě, objevování a spolupráci. Významnou roli zde hrají speciální Montessori pomůcky, které jsou navrženy tak, aby podporovaly smyslové vnímání a umožňovaly dítěti samostatnou práci i sebekontrolu. Děti si vybírají činnost podle svých zájmů, mají prostor pracovat samostatně i ve skupinách a učitel zde vystupuje především v roli průvodce a pozorovatele, nikoliv výhradního zdroje informací a autority.
Dlouhodobé výzkumy ukazují, že děti vychovávané v Montessori prostředí mají tendenci rozvíjet větší autonomii, lepší sociální dovednosti a hlubší zájem o učení než jejich vrstevníci v tradičních školách. Tento vzdělávací přístup zároveň klade důraz na respekt, odpovědnost a laskavé mezilidské vztahy. Kritici však někdy upozorňují na náročnost zavádění Montessori principů ve větších školních kolektivech i na možné náklady na speciální vybavení. Přesto si Montessori pedagogika získává stále větší oblibu po celém světě a slouží jako inspirace nejen pro předškolní vzdělávání, ale i pro základní a střední školy.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)