Každá doba má své, a jak říká klasik, mění se jen kulisy a herci, podstata zůstává, říká Mgr. Pavla Jiříčková, středoškolská pedagožka, učitelka historie, německého a ruského jazyka na Střední škole designu a umění, knižní kultury a ekonomiky Náhorní.
Pavla Jiříčková je příkladem vyučujícího, který své předměty neučí memorováním a hledá alternativní způsoby výuky. Její studenti i po letech s láskou vzpomínají na společně strávené chvíle v učebnách, ale i na školních exkurzích, na kterých se snaží skloubit a předat co nejvíce informací z různých historických oblastí.
Kdy jste naposledy byla se studenty na exkurzi a kde?
Na podzim 2025 jsme navštívili malebný klenot na Dunaji – Regensburg. Samozřejmě jsme zavítali i do nedaleké Walhally a nově jsem zařadila blízký Abensberg, abychom si zblízka prohlédli poslední dílo nekonformního umělce Friedensreicha Hundertwassera. Na konci března 2026 nás čekají Drážďany, které se chystám ozvláštnit návštěvou Panometru, kde se „ponoříme“ na dno Velkého bariérového útesu. V plánu je i Muzeum hygieny, kde nás čeká velké dobrodružství v interaktivní expozici nové generace. Samozřejmě studenty provedu historickým centrem a nebudou ochuzeni o zajímavé historky, které jen tak v průvodcích nenajdou.
Jaká je vaše nejoblíbenější země?
V mládí jsme s manželem procestovali většinu evropských zemí, s dětmi přibyly hory a moře. Teď se potulujeme zejména po okolních zemích, hlavně Německu a Rakousku. Vyloženě nejoblíbenější zemi nemám. V poslední době dávám přednost klidnějším destinacím, nejlépe v přírodě a s minimem návštěvníků.
Jaké bylo vaše vysněné povolání v dětství, hrála jste si už jako malá na školu?
Je to zvláštní, ale učitelkou jsem chtěla být od dětství. Je to asi tím, že v útlém věku se upínáme ke vzorům, rádi napodobujeme a mě školou provázelo několik nezapomenutelných učitelů. Chtěla jsem být jako oni, takže odtud asi pramenilo mé směřování.
Co se druhé části otázky týče, na školu jsme si moc nehrávali, těžko bych přemlouvala kamarády, aby mi ve volném čase po celodenní výuce dělali žáky. Nejraději jsme si hráli na knihovnu. V té době měl každý čtenář svou obálku a do ní se ukládaly při výpůjčce katalogové lístky jednotlivých knih. V obálkách jsme hledali podle čísel a důležitě upozorňovali na chybějící knihy. A to jsem tenkrát ještě netušila, že budu učit knihkupce.
Učíte tři náročné předměty, dva jazyky a dějepis. Studovala jste všechny a který je vám nejbližší?
Neřekla bych, že jsou to náročné předměty, jsou rozmanité a skvěle se doplňují. Je to ideální mix a opravdu jsem velmi spokojená, že je mohu učit všechny tři. Dva obory mám vystudované na Filozofické fakultě UK a jeden na Pedagogické.
Otázka, který z vyučovaných předmětů je mi nejbližší, je podobná asi té, když se matky ptáte, které ze svých dětí má nejraději. Každopádně slabost mám pro historický seminář, který je – s ohledem na to, že jsme střední odborná škola – spíše gymnaziální. Student si ve třetím ročníku oboru knihkupecké a nakladatelské činnosti může zvolit dle svých preferencí a zájmu na dva roky jeden z nabízených seminářů. Pracujeme v něm jinak než v běžných hodinách, řešíme třaskavá historická témata, ale i tzv. „popelky naší minulosti“. Jsme v maximálním počtu 15, takže konstruktivní diskuze mají grády.
Měla jste ve škole nějaký zvlášť neoblíbený předmět?
No jejda, a ne jeden, těch bylo! Matika, fyzika, chemie, deskriptiva… Mám pokračovat?
Byli pro vás inspirací vaši učitelé dějepisu?
Abych byla upřímná, dějepis mě na gymplu moc nebavil, vnímala jsem ho jako telefonní seznam dat a událostí bez souvislostí s akcentem na témata poplatná době. Chtěla jsem studovat primárně jazyky a být učitelkou. Jenže v té době filozofická fakulta nenabízela v oboru učitelství kombinaci dvou jazyků, takže mi dějepis tak nějak zbyl. A teď jsem šťastná, že se tak stalo.
Máte návod pro začínající učitele dějepisu, aby se studenti vyhnuli memorování dat a informací bez přemýšlení?
Dějepis není jen o znalostech, ale i dovednostech, kde za klíčovou je považována schopnost přemýšlet o vlivu minulosti na přítomnost. Historie nemá být podávána jako uzavřené dějiny nebo výčet faktů. Důraz je ideálně kladen na praktickou výuku s posílením badatelského a činnostního přístupu. Žák se má naučit vědomosti o minulosti zpracovávat jako otevřené a zaujmout k nim vlastní postoj, nikoliv je pasivně přebírat jako fakta. Učitel by se měl zajímat o názor žáka, dávat mu možnost a prostor k tomu, aby se vyjádřil a hledal odpovědi. Je zde místo pro vlastní zhodnocení, interpretaci a zdůvodnění. To považuji ve výuce za klíčové a potvrzuje se mi, že je tento přístup žáky preferovaný. Pomáhá k nácviku kritického myšlení, vyjádření a konfrontaci názorů, ale i vzájemného respektu.
Učila jste před SŠ Náhorní i na jiných školách?
Učila jsem po fakultě půl roku na základní škole, odkud jsem utekla, nějak jsem nezvládala ten hluk a divoké děti. Poté jsem byla několik let na Obchodní akademii Vinohradská, následovala docela dlouhá mateřská dovolená. Po ní jsem učila asi šest let na soukromé škole Futurum a letos jsem čtrnáctým rokem na Náhorní.
Odnesla jste si vy nějaký poznatek z distanční výuky v době covidu?
Já mám celkem ráda výzvy, což distanční výuka ze dne na den – neboli z nuly na sto – rozhodně byla. Jak ale víme, vše má svá pro a proti a sebelepší technika nenahradí osobní interakci a socializaci. Nechci se pouštět do analýzy ztrát z doby covidové a vyzdvihnu to pozitivní: fungujeme na webové aplikaci Google Classroom, která nám slouží jako skvělá platforma pro moderní a bezpečnou komunikaci v digitální éře.
Jak velkým problémem ve škole je používání umělé inteligence?
Neřekla bych, že AI je problémem. Je to součást našeho života a musíme najít vyvážený vztah, který bude založen na rovnováze a v duchu rčení „dobrý sluha, ale špatný pán“.
Musela jste vzhledem k ní změnit způsob domácí přípravy studentů?
Já existenci umělé inteligence respektuji, studenti ji využívají jako další přiznaný zdroj. Samozřejmě záleží na míře a způsobu. Občas se setkávám s názorem, že AI je konec tvůrčí činnosti, Mekka lenosti, neb za tebe vše v mžiku udělá. Takto ale smýšlí jen ti, kdož nechápou, k čemu skutečně má sloužit. Byť se vyvíjí rychleji, než si lidé na počátku mysleli, stále má své limity, chybovost, nedokonalosti. Osobně ji považuji za nástroj, ne náhradu myšlení. Zadávám-li domácí úkoly, kde předpokládám zapojení či dopomoc AI, vyžaduji od žáků také doplnění vlastního názoru k takto získaným analytickým výstupům.
Vidíte v průběhu zdokonalovaní umělé inteligence rozdíly v chování studentů, jak moc její informace nekriticky přejímají?
Vzhledem k tomu, že AI tady už nějaký ten rok je, nemyslím, že by změny byly tak markantní. Na svých hodinách s žáky průběžně systematicky a vytrvale pracuji na formulaci názorů se zdůvodněním a oporou ve faktech. Kritické myšlení jim tedy není cizí. Často pracujeme i s chybou, které se AI dopustí, aby si toho byli vědomi a věděli, že je třeba pracovat s několika zdroji, základní znalostí problematiky a teprve poté lze vytvářet závěry. Učím je, jak zásadní je také naformulovat prompt, abyste si případné odpovědi AI již předem jasně vycizelovali, a přesto nechali prostor pro rozšiřující záběr. Žáci jsou tak nejen uživatelé, ale i kritičtí „páni“. Učí se, kdy a jak ji efektivně využít, aniž by oslabovali vlastní myšlení. To je podle mě budoucnost vzdělávání.
Používáte sama na přípravu do školy umělou inteligenci?
Ano, používám ráda Perplexity pro rešerše, sumarizaci pramenů k tématům, rychlé vyhledávání nebo inspiraci. AI mi šetří čas na rutinu, abych se mohla o to více soustředit na kreativitu. Stejně jako žáci i já vím, že je to jen nástroj, není to kouzelník, který klikem na klávesnici vyčaruje ideální přípravy. Vše je potřeba ověřit, upravit a samozřejmě doplnit vlastní pohled a zkušenosti. Určitě ale vnímám umělou inteligenci jako efektivního parťáka pro přípravu na hodiny. Výhodou je, že o tom, zda spolu a jak budeme tvořit, stále rozhoduji já.
Souhlasíte s plošným zakazováním mobilních zařízení ve školách?
Jakékoli zákazy, natož plošné jsou vždy problém. Je-li restrikce, musí být i kontrola a vymahatelnost. Toto téma je teď aktuální, odpověď by byla na celý další rozhovor, proto to zkrátím. Záleží na věku a cíli. Ideální by bylo, kdyby děti, mládež i mladí dospělí poznali, že nic sebelepšího interaktivního na síti nenahradí skutečné setkání s reálnými kamarády. Jedná se ale o tak komplexní a multioborové téma, že na to tady opravdu prostor není. Vztáhnu ho tedy na středoškoláky a výuku. Ve školním řádu je toto ošetřeno, leč vymahatelnost je obtížná. Ideální je žáky natolik zaujmout výukou, že na tu dobu nemají myšlenku na obrazovku svého plastového „BFF“, což je samozřejmě spíše v řádu utopie. Já sama v cizích jazycích i v dějepise k výuce mobily využívám (Kahoot, prezentace, poznámky v GCR a další). Plošné zákazy za mě tedy u středoškoláků ne.
Učíte především studenty knižních oborů… Jaká kniha na vás udělala v životě největší dojem?
Nemám jednu oblíbenou, mám několik osvědčených, po kterých sáhnu, když se chci přenést do určitých dějinných epoch. Čtu spíše odbornou literaturu, takže v mé domácí knihovničce naleznete doslova poklady od řady mých bývalých vysokoškolských pedagogů, ale i jejich žáků. A nově mám už i přírůstky od svých studentů, kteří se pouští na autorskou dráhu, což je velmi potěšující.
V posledních letech se hodně mluví o tom, že školy vyžadují po žácích nesmyslné množství znalostí, pod kterými si nemůžou nic představit, není čas jít do hloubky. Souhlasíte s tím?
Tak jako všechno časem potřebuje údržbu, i školství se ocitlo na prahu velkých změn. Věřím, že všichni cítíme, že se musí proměnit. Nebude to hned, je to procesuální záležitost, ale já jsem v tomto ohledu optimista. Když vidím, kolik nadšenců se této změně věnuje a že to i funguje, nemám obavy, že bychom zůstali jen v zaběhaných kolejích.
Víte, ono to není jen o systému, je to o každém z nás, jak k tomu přistoupíme. Jistěže jsou dány mantinely závaznými dokumenty, jako jsou rámcový vzdělávací program a školní vzdělávací program, ale i tak se dá inovovat, měnit a zkoušet nové. Mám zkušenost, že když „to“ baví učitele, baví „to“ i žáky, a naopak. Buďme si zrcadlem, mluvme spolu, naslouchejme si, diskutujme, konstruktivně kritizujme, obohatí nás to všechny. Učitel a žák musí být partneři, to je alfa a omega.
Máte pocit, že současná generace Z je líná?
To jsou klišé a stereotypy, s nimiž nemohu souhlasit! Větu „to za našich časů…“ jsem jako dítě bytostně nesnášela, a myslím, že nebudu sama. Každá doba má své a jak říká klasik: „mění se jen kulisy a herci, ale podstata zůstává!“ Gen Z není líná, je digitálně šikovná, ekologicky angažovaná a multitaskingová.
My, kteří pocházíme z doby analogové, se s vámi můžeme krásně doplňovat. Vy nás učíte tajům digitálu a my vás zase trénujeme ve vytrvalosti a reálném osobním kontaktu. Společně tak tvoříme tým a byla by škoda to tak nevnímat. Žádná generace není horší, je jen jiná, což je přirozené. Svět doznává neustálých změn, na něž je potřeba reagovat. To se propíše do rozdílných pohledů, protože každý žije ve své době, ale zároveň není dobré ustrnout.
Je něco, co byste vzkázala minulým či budoucím absolventům školy?
Každý ročník, každá třída je jiná, jedinečná. Určitě ráda vzpomínám na ty, kteří se zapsali svým nezaměnitelným osobitým přístupem, nápady, energií, jedinečností a zanechali inspirativní stopu, a že jich je!
Pro učitele je velmi potěšující, když vidí úspěchy svých absolventů v praxi. V létě mě kontaktoval jeden náš bývalý student, který je nyní ve 4. ročníku oboru politologie na Fakultě humanitních studií UK a vydal se na dvouleté magisterské studium na Tchaj-wan do Tchaj-pej na univerzitu. Minulý týden měl váš spolužák, nyní student 2. ročníku FF UK, obor romistika a polonistika, na historickém semináři přednášku o stereotypech Romů, která měla velký úspěch. Vrací se k nám studenti učitelských oborů na pedagogické praxe, takže jak vidno, spektrum uplatnění a úspěšnosti je velmi pestré. A to je ta radost a potěcha pro učitele. Vidět, jak se vám daří, jak objevujete, tvoříte a odborně rostete. Budoucnost, kterou jste si vysnili, je vám stále více a více na dosah.
No a vzkaz pro ty, kteří teprve hledají, kde po základní škole pokračovat? Nutno předeslat, že naše škola má vícero studijních oborů a já zde reprezentuji zejména obor knihkupecké a nakladatelské činnosti. Máte-li rádi humanitní obory, jste zvídaví, píšete, tvoříte, rádi pracujete s fakty, bádáte, diskutujete, hledáte souvislosti mezi minulostí a současností? Pak je naše škola přesně pro vás. U nás se naučíte nejen znát dějiny, ale umět je i aktivně zpracovávat prostřednictvím seminářů, debat a projektů, které rozvíjí kritické myšlení a váš potenciál. Určitě se podívejte na stránky školy (https://www.ssnahorni.cz/), kde zjistíte, co vše u nás můžete studovat, co se na škole děje, jaké úspěchy mají naši studenti v konkurenci ostatních a podobně. Těšíme se na každého, kdo se v naší nabídce najde!
Autor: Kateřina Trávníčková
iDZ Praha, ROZHOVOR
Zdroj: Pražské školy