Pojmy jako inkluzivní vzdělávání či integrace jsou dnes v prostředí pražských škol na denním pořádku. Začlenění dětí s poruchami chování nebo tělesným postižením do běžných tříd může prospět nejen znevýhodněným žákům, ale i těm ostatním. Novela školského zákona z roku 2016 přizpůsobila financování škol tak, aby instituce měly možnost vyhovět všem nárokům ze stran rodičů dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Jako každá mince má dvě strany, i tato problematika má svá pro a proti. Tento text se bude zabývat pozitivními aspekty inkluzivních škol.
Edukace v tzv. hlavním vzdělávacím proudu zohledňující individuální potřeby žáků a studentů (inkluzivní vzdělávání) usiluje o zapojení všech jedinců do běžných škol při současném zajištění odpovídající podpory. S tím souvisí koncept integrace, tedy vzdělávání žáků s různými vzdělávacími potřebami mezi vrstevníky v běžných třídách. Cílem je vytvářet stabilní a otevřený systém vzdělávání, který respektuje individualitu každého žáka a umožňuje mu dosahovat osobního maxima.
Žáci se SVP nejsou brzdou
Jedním z hlavních potencionálních problémů tohoto vzdělávání bývá přirozeně obava, že žáci se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP) budou pro ostatní studenty „přítěží“.
Podle nově sesbíraných dat z ledna roku 2026 od společnosti Kalibro to tak ale úplně není. Společnost testovala žáky pátých a devátých ročníků ze 116 základních škol, u nichž výsledky nenaznačují důvod k obavám. „Lze konstatovat, že u uvedeného vzorku škol nemá ‚inkluze‘ žádný významný negativní vliv na ostatní žáky,“ popisuje ředitel organizace Kalibro David Souček pro Seznam Zprávy.
Aby jednotlivec se SVP mohl naplnit své vzdělání či uplatnění, měla by mu být poskytnuta jistá podpůrná opatření. Ta vyplývají z jeho individuálních potřeb na základě zdravotního stavu jedince, odlišného sociokulturního prostředí nebo nevhodných životních podmínek.
Podpůrným opatřením se rozumí například asistent pedagoga, který se vyskytuje ve třídě spolu s učitelem a pomáhá během výuky zapojovat jednotlivce do činností. Mnoho pražských škol je obohaceno i o školního psychologa, který v institucích poskytuje bezplatnou poradenskou podporu všem žákům, kteří to potřebují. Tito „speciální“ pracovníci se zaměřují na individuální podporu žáků, prevenci rizikového chování, krizovou intervenci i práci s třídními kolektivy a celkovým školním klimatem.
U studujících se SVP se objevují různé typy znevýhodnění. Kromě studentů s tělesným, zrakovým nebo sluchovým postižením k nim nadále řadíme například poruchy chování, kdy se jednotlivec nezvládá chovat dle základních pravidel. Dále se můžeme potýkat s žáky, kteří trpí poruchami učení, vadami řeči, poruchami pozornosti a dalšími.
Ti, kteří mají češtinu jako druhý jazyk, se také řadí mezi znevýhodněné, protože musí zpočátku překonat jazykovou bariéru, a navíc pro ně může být těžší se začlenit do kolektivu. Tito žáci mohou mnohdy pociťovat osamělost či mohou být zcela izolováni, čemuž by měla napomáhat právě integrace mezi vrstevníky.
Co přinášejí inkluzivní školy hendikepovaným
Žáci se znevýhodněním byli součástí vzdělávacích systémů i v minulosti, avšak v podmínkách omezené podpory často dosahovali nižší školní úspěšnosti, opakovali ročník či předčasně ukončovali vzdělávání.
Rozdílem je, že dnes už odborníci dokáží tyto žáky rozeznat a snaží se jim poskytnout potřebnou pomoc. Buď v podobě asistenta ve výuce, nebo se pozmění organizace vyučování tak, aby proces vyhovoval všem.
Dítě, které je začleněno do standardního kolektivu, má šanci se lépe připravit na dospělý život ve společnosti, protože s ním nikdo nejedná zcela v rukavičkách. V budoucnu by tento žák měl mít méně problémů se socializací. Není segregován, takže pociťuje spíš, že někam patří, než kdyby byl umístěn do speciální školy či třídy. Hypoteticky má větší šanci získat i více kamarádů, než kdyby byl izolován.
Jedinec postupující ve výuce se svým ročníkem a ostatními spolužáky může být motivován, protože s nimi chce přirozeně držet krok. S tím souvisí skutečnost, že tito žáci si mohou od svých vrstevníků osvojovat sociální a studijní návyky, které podporují jejich začlenění do kolektivu.
Běžní žáci se též přiučí
Přítomnost jedince se zdravotním postižením postupně přináší zdravým dětem jiný pohled na rozdíly mezi nimi. Umět přijmout někoho, kdo je jiný v brzkém věku, vede k lepšímu pochopení rozdílů mezi lidmi i v budoucím (dospělém) životě.
Některé děti tato zkušenost učí pomáhat hendikepovanému, i když zrovna nemusí. Jeho přítomnost působí v intaktní skupině (lidé bez postižení či SVP) pozitivně, protože se všichni učí toleranci a respektu k ostatním, ať už druhý vypadá, nebo se chová jakkoliv.
Inkluze snižuje nerovnost
Záměrem není pouze podpořit znevýhodněné žáky, ale docílit zlepšení vzdělávacího systému a rozvoje celé společnosti. Studenti, kteří mají ke vzdělávání lepší podmínky a motivace, by se měli naučit spolupracovat s těmi, kteří takové štěstí nemají.
Celý program inkluzivního vzdělávání si dává za cíl snižovat nerovnost mezi dětmi. Zda uspěje, či neuspěje, závisí na svědomitosti a tvůrčích schopnostech škol, jejich pedagogů a rodin.
Vzdělávací potřeby jedinců v heterogenním kolektivu (různorodé složení žáků ve třídě) jsou odlišné, avšak třída složená z dívek, chlapců, zdravotně nebo sociálně znevýhodněných, cizinců i neobvykle nadaných žáků nejlépe zrcadlí běžný svět.
Autor: Daniela Murzová
iDZ Praha, Z domova
Zdroj: Pražské školy