Přilepené baterie mají mít utrum. EU chce právo na opravu, výrobcům ale ponechává zadní vrátka

Pouze jeden z deseti lidí si nechá opravit svůj rozbitý telefon, zbytek si raději koupí nový. Mobilní telefony jsou možná nejkřiklavějším příkladem doby, ve které není místo pro opravy, pouze pro nové produkty. Výrobci k tomu výrazně přispívají – zboží často navrhují tak, aby byl jeho servis co nejnáročnější, až nemožný. Podobným praktikám má zabránit nový evropský předpis, který zavádí právo spotřebitelů na opravu. Podle jeho dlouhodobých zastánců sice jde o krok správným směrem, problém ale zdaleka neřeší.

Rozbitý displej nebo vysloužilá baterie u telefonu, poškozený řemen u pračky či ucpaná parní tryska u kávovaru. Uživatelé výdobytků moderní techniky se dříve nebo později dostanou do situace, kdy už výrobky nefungují jako nové. Mnohdy není nutné znovu sahat do peněženky a kupovat nový přístroj – drobná oprava či výměna vadné součástky by problém mohly vyřešit.

Teoreticky. Zejména u elektroniky to platit nemusí. Výrobci se totiž různými praktikami snaží uživatele od drobných oprav odradit, nebo v nich probudit představu, že ji sami nezvládnou a musí do autorizovaného servisu, kde si za vyřešení problému účtují vysoké částky. Nebo přístroj rovnou zahodit a koupit si nový.

„Problémem je často vysoká cena náhradních dílů, která je někdy vyšší než cena celého výrobku. Nebo náhradní díl výrobce ani nenabízí. Pokud si koupíte neoriginální díl, může tam být ‚softwarový blok‘ – nebude kompatibilní a zařízení nebude správně fungovat,“ vyjmenovala Daniela Lalulová ze slovenské firmy Repairably, která se zasazuje o právo uživatelů na opravu.

Párování dílů omezuje i funkčnost součástek od výrobce

Zřejmě nejkřiklavějším příkladem jsou mobilní telefony. Doby, kdy šlo jednoduše odklopit zadní kryt a vyklopit baterii, jsou převážně pryč. Nyní se podobný úkon zpravidla neobejde bez speciálních nástrojů v rukou někoho, kdo přesně ví, co dělá. Někteří výrobci navíc proces záměrně ztěžují a součástky, které podléhají opotřebování, umisťují tak, aby byly co nejhůře přístupné. Například baterie do těla telefonu nevkládají, ale přilepují.

„Výrobci často používají různé taktiky, aby opravy ztížili. Patří mezi ně používání patentovaných šroubů, které vyžadují speciální šroubovací bity, těsnicí zařízení se silnými lepidly a omezování dostupnosti náhradních dílů nebo informací o opravách pro třetí strany nebo nezávislé opraváře,“ popsal ČT24 Manuel Häußermann z evropské pobočky společnosti iFixit, která poskytuje návody na opravy různých výrobků.

„Výrobci elektroniky také nechtějí poskytovat návod na opravu (rozebrání výrobku), jejich argumentem je bezpečnostní riziko,“ doplnila Laluhová.

Některé firmy se navíc opravám mimo autorizovaný servis snaží předejít i stále častějším párováním dílů. Klíčové součástky registrují pod unikátním sériovým číslem, které operační systém páruje s konkrétním telefonem. Pokud tento díl potřebuje vyměnit, musí opravář novou součástku na dálku skrze speciální software opět spárovat s konkrétním zařízením.

V opačném případě telefon transplantovaný díl nemusí vůbec přijmout nebo uživatele zasype chybovými hlášeními. U některých produktů navíc výměna dílu může vést i k osekání funkcí telefonu – a to i když vyměněná součástka pocházela přímo od výrobce, jen nebyla znovu spárována.

Výrobci také běžně přestali pro starší přístroje vydávat softwarové updaty s bezpečnostními prvky nebo naopak aktualizacemi starší modely cíleně zpomalují. 

Neživotní cyklus

Cílem těchto kroků je přesvědčit uživatele, že oprava přístroje by byla příliš náročná a drahá. Podle Häußermanna to však není vždy pravda. „Opravy obrazovek sice ve většině případů vyžadují určitý čas a zápal, ale rozhodně je zvládnou i laici,“ popsal na příkladu rozbitého displeje.

Strategie výrobců ale funguje – 89 procent uživatelů si místo servisu starého telefonu raději koupí nový, uvedl server Right to Repair.

Podle Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) to však způsobuje řadu problémů. Dle jejího výzkumu čtyř skupin elektronických přístrojů vyplývá, že skutečný životní cyklus výrobku byl nejméně o 2,3 roku kratší, než udával výrobce.

Read More 

​ 

Zdroj: ČT 24 – Hlavní zprávy 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *